Konec roku se kvapem blíží a nás ve škole čeká spousta testů, čtvrtletek a především uzavírání známek. Všichni doháníme, co se dá a vylepšujeme až se nám za ušima kouří. Do cesty se nám ale občas můžou postavit překážky v podobě nespravedlnosti. A to bohužel někdy i ze strany našich milovaných učitelů. A přesně tomuto bych chtěla věnovat tento článek.
Dost často si pokládám otázky jako…:
Proč se budu učit na písemku z češtiny, když tam zase budou věci, které nevím a budu mít stejně špatnou známku nebo v horším případě ještě horší, než spolužák vedle mě, co se na to ani nepodíval?
Proč se budu celý půlrok pečlivě učit a připravovat na matematiku, mít jedničky a dvojky, když potom budu mít na vysvědčení dvojku stejně jako polovina třídy, co má z písemek trojky, čtyřky a občas dvojky?
Proč se budu snažit ve vaření a učit se úplně zbytečně postupy receptů nazpaměť dle přání paní učitelky, když pak budu mít stejně dvojku a spolužačka, co to preventivně nikdy neumí bude mít z vaření jedničku?
Proč tomu všemu věnovat tolik času, když to za to nestojí?
V čem máme my studenti hledat motivaci, páni učitelé?
Je jasný, že občas se jednoduše nezadaří. Ne každý den máme šťastný. Ale v případech, kdy se toho nezdaru nakupí až moc postupně ztrácíme motivaci se na daný předmět vůbec učit. Taky proč, že?
V maturitních předmětech to je alespoň trochu něco jinýho. Protože si můžeme říct: Bude se nám to třeba hodit k maturitě. A to je pravda. Říká se, co se naučíš, potom jako bys našel.
Nejhorší je pro mě spíš potom ten pocit, když vím, že si to konečné hodnocení z předmětu nezasloužím a snažím se najít odpověď, proč to probůh tak je? Co jsem komu udělala? Není nic horšího, než zbytečně obětovaný čas.
Tato otázka může mít spoustu odpovědí. Pro mě je ale odpověď jednoznačná. Prostě protože jsem to já.
Ale pryč ode mě a vraťme se zpátky k tobě.
1. Učitelovi se na tobě nemusí jenom něco líbit, třeba barva vlasů;)
Možná jsi na něj byl/a v začátcích budování tvého vztahu žák x učitel někdy neslušný/á a drzý/á.
A tak jak si usteleš, si potom lehneš.
2. Bohužel se někdy taky stává, že za nesympatii, kterou k tobě učitel chová ani nemůžeš. A to potom nehledej spravedlnost ve světě. Ta v tvém případě totiž neexistuje;)
3. Vycházeli jste spolu nejprve v pohodě, a až nyní se něco zlomilo, a už jsi u něj ani neškrtneš? Taky dobrý..To je dost možné, že o tobě zvětřil něco, co se mu nelíbilo a teď ti to dává pěkně sežrat. Taky nehledej spravedlnost…. Snaha spravit to či urovnat je v mnoha případech taky zbytečná.
4. Nebo napíšeš článek jako já tento a pak uvidíš ty koule…Já ale nebudu sedět a mlčet. Nenávidím nespravedlnost, bojuju proti ní už odmalička a nepřestanu. Jak kvůli sobě, tak kvůli ostatním.
Je sice pravda, že v některých případech, když nejde o tebe, je lepší mlčet. Především tedy u učitele, který tě zrovna moc nemiluje. To už jsem se, ač nerada, naučila, ale tohle bylo už i na mě moc.
Tak co mám teda dělat?
Nic. Pravidlo číslo jedna - hlavně se s tím nezatěžovat. Důležité je, abys ty měl/a čisté svědomí. Navíc se naučíš vypořádat s pravdou, že ne vždycky je vše tak, jak by mělo a svět není spravedlivý. A čím dřív ti to dojde, tím líp.
Pamatuj, že na takové lidi můžeš narazit i později v zaměstnání a ty už budeš mít tu výhodu, že tě to nijak nezlomí.
Já už jsem prošla snad všema kategoriema a jsem silná tak, že ještě v hrobě se budu nespravedlnosti smát. To jsem se dostala daleko co? Zjistila jsem, že brečet kvůli lidské blbosti vážně nemá cenu:))
Wendy Vill Felton
