Rozhovor s Vlastinou Svátkovou: O blogu, hraní, plánech i snech

19. února 2011 v 9:27 | Wendy Vill Felton |  Rozhovory

Herečka, modelka, spisovatelka, blogerka, brzy dvojnásobná maminka a hvězda filmu Dunajská sága.
Více v celém článku!:)


BLOG

Máš svůj blog (vlastinasvatkova.blog.sme.sk), na kterém už ale nejsi aktivní. Co je příčinou?

Musela bych být hodně aktivní. Podmínkou pro blog na tomto serveru je psát zhruba 3 příspěvky do měsíce. A psaní na čas a na povel ubíjí mou kreativitu. Etapu tohohle blogu jsem ukončila vydáním všech příběhů knižně a dnes občas něco napíšu pro krásný server"Little Modernist", a brzy se zrodí i moje vlastní blogová webová stránka.

Co tě vedlo k tomu, založit si vlastní blog?

Spontánní nápad těhotné ženy, nad kterým jsem dlouho nepřemýšlela. Byla jsem plná dojmů, emocí, nových pocitů, se kterými jsem si nevěděla rady a potřebovala se nutně ze všeho vypsat. A veřejný blog dává navíc tu výhodu, že je pod ním diskuse a v poměrně krátké době víte, jestli se vaše psaní někomu líbí, nebo ne. Naštěstí diskuse na úrovni, ne takové ty anonymní, nenávistné názory pod článkem o někom známém.

Blog je psaný slovensky, na svých oficiálních stránkách však píšeš česky. Tvoje maminka je Slovenka, tatínek Čech. Umíš česky odmalička nebo od doby, co žiješ v Čechách?

Psaní a skladba vět mi jde líp a přirozeněji ve slovenštině. Pak vše přepisuju do češtiny. Ale s mluvením to mám naopak, protože v Praze žiju už osm let. Spíš je to tak, že se přizpůsobím zemi, ve které žiju. Ale ze začátku jsem měla samozřejmě přízvuk, který jsem poctivě kvůli herectví odstraňovala u paní profesorky Hesounové na DAMU. A teď mám bohužel přízvuk, když mluvím doma slovensky. Já ho neslyším, ale ostatní mě nemůžou ani poslouchat, takže mám teď naopak v plánu kurz slovenštiny na VŠMU. Ostuda.

KNIHA

Vydala jsi knihu jménem Modrý slon. Proč zrovna modrý slon?

Tak se jmenuje poslední příběh v knížce. A je to zároveň moje úplně první vzpomínka v životě. Když mi byly 3 roky, tatínek mi z cest přivezl malého plastového slona a já si dodnes pamatuju, jak jsem výskala štěstím. Krásná první vzpomínka…

Co tě inspirovalo k tomu napsat knihu?

Pár lidí mi napsalo, že by si moje blogy rádi četli v knížce, až přijdou unaveni z práce. Takové to nenáročné čtení, u kterého můžete klidně usnout. A pro mě to bylo uzavřením jisté životní kapitoly. Tím, že jsem se vypsala z tak osobních věcí, otevřela se, strachy uložené hluboko v podvědomí vyplavaly na povrch a přestaly být tak hrozivé. Odpustila jsem rodičům, přestala ze všeho vinit své dětství. A stala se matkou, což byla největší transformace v mém životě. Napsala jsem to do knížky a jdu dál, k novým výzvám a objevům. Psaní jako psychoterapeutická metoda v mém životě naprosto zafungovalo.

REDAKTORSKÁ ČINNOST

Na internetu si o tobě můžeme přečíst, že jsi nějakou dobu působila v ženských a módních časopisech. Jak dlouho jsi pracovala jako redaktorka?

Psala jsem už na Slovensku a plynule přešla do Prahy do časopisu Style. Jenže jsem do toho ještě pořád studovala na Slovensku dvě vysoké školy a flákala buď jedno, nebo druhé. A tak jsem ze Stylu odešla a dokončila školy. Na pohovor do Elle si mě zavolali sami, šéfredaktorkou v té době byla Jana Cíglerová, se kterou jsme si okamžitě sedli a tu práci jsem dostala. Kosmetická redaktorka. Pokud jste kreativní, ta práce se dá vydržet jenom chvíli. Pořád dokola řešíte to samé: v létě opalovací krémy, v zimě suchou pleť. Kosmetické firmy vás oblbují pozvánkami na různé galavečeře, dostáváte zadarmo drahé krémy, člověk se dostane do takové zvláštní bubliny "krásného světa" a začne mu to lézt na mozek. A navíc, o nějaké kreativitě a svobodě psaní se nedá moc mluvit. Prostě mě to nebavilo.

Co ty a novinařina teď?

Píšu si, co chci a kdy chci, a ta svoboda je k nezaplacení. Proto mě ani nikdo neplatí.

HERECTVÍ

Jak jsi se dostala k herectví? Řekni nám něco o svých začátcích i o největších úspěších. Objevila jsi se dokonce i v americkém filmu Casino Royale...

Casino Royale byl vlastně můj první film. Roli v něm jsem dostala tak jako roli v každém filmu: přes casting. Divadlo jsem hrála už na základní škole, všechny ty typické kroužky jako klavír a zpěv k tomu také směřovaly. Velkou dávku herectví jsem musela předvést i při své první práci, kterou jsem začala dělat na gymnáziu, a to recitace na pohřbech. Každopádně snad už mám něco za sebou, herectvím se živím a taky ten pocit trapnosti, když jsem měla nahlas říct, že jsem herečka, pominul.

Jaký je tvůj nejlepší zážitek z natáčení?

Nejlepší natáčení je takové, když se povede výsledek. Ten nejlepší zážitek mě ale ještě čeká, mám ho už v hlavě ale detailně naplánovaný…

Se kterým režisérem se ti spolupracovalo nejlépe?

Každý má jiný přístup, každý mě nechal tvořit jiným způsobem a já, aniž bych chtěla být diplomatická, opravdu nemůžu objektivně hodnotit, kdo byl nejlepší. Je krásné pozorovat, jak je každý režisér a režisérka jiná osobnost, a jak je každá práce díky tomu novým zážitkem. Pokaždé začínám od nuly…

Je herectví tím, u čeho chceš zůstat, nebo máš ještě jiné plány a cíle?

Mám jenom krátkodobé cíle, napsané na kusu papíru a postupně odškrtávám… A mám samozřejmě velké sny a touhy, nad kterými medituju, když mám chvilku ticha, nebo když běhám v lese. Ale ano, vše v mé hlavě a srdci se točí kolem realizace v hraní. Jenom se mění moje hodnoty a představy o tom, co bych si opravdu chtěla zahrát a co mi za to nestojí. Nechci už hrát ve všem, za cenu popularity. A intuitivně vsadit na to, co má smysl, je velký úkol.

Jaký je tvůj názor na šanci prorazit v herectví tady u nás v Česku?

Rozhodně má český herec největší šanci prorazit ve své zemi. Všude jinde bude slyšet jeho přízvuk a podle toho bude obsazován i do rolí. A jestli máš na mysli, jestli mají šanci Slováci prorazit v ČR, tak vidíte sami, kolik slovenských hereček tady uspělo.

Pracuješ nyní na něčem?

Za měsíc mě čeká velká role: porod druhého syna. Mám roztočený historický velkofilm Dunajská sága, kde mám hlavní roli s Miroslavem Donutilem. Jestli všechno dobře dopadne, měli bychom pokračovat toto léto. A ještě jeden projekt. Se svým mužem Danem, jestli vše dopadne, tak jak má, připravujeme velice intimní, osobní film podle skutečné události.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama